Ve skupině THE FERRYMEN se sešly tři slavné osobnosti. Hlavní postavou je kytarista Magnus Karlsson. Magnus funguje ve velkém počtu uskupení a působí i jako dvorní skladatel pro projekty ze stáje Frontiers Records, které se rády tváří jako spontánně vzniklé skupiny. Zpěvák Ronnie Romero vešel v širší známost tím, že si ho Ritchie Blackmore vybral pro svou (zatím) poslední reinkarnaci RAINBOW. Mike Terrana byl jednu dobu všude, dlouhodobá byla jeho spolupráce s Tarjou Turunen nebo AXEL RUDI PELL. Na festivalu Masters of Rock v roce 2010 si střihnul světový rekord, kdy odbubnoval tři koncertní sety. Nejsem zrovna fanoušek tvorby Magnuse Karlssona. Bývá vychvalován za první tři alba ALLEN/LANDE projektu a podobných hvězdných sestav, ale osobně mi tyhle projekty na přání vydavatele víc smrdí penězi než upřímnou tvůrčí snahou. Loni mě nicméně nadchlo album „Rapture“ od Anette Olzon, které vzniklo právě ve spolupráci s Karlssonem. Dal jsem mu tedy opět šanci.

Oni tihle Železní muži až tak železní nejsou, je to uhlazený hard rock, jen chvílemi klepající na brány heavy metalu. Rozjezd je slibný, „Chokehold“ i díky vokálu působí jako kombinace pozdních RAINBOW a severské melodiky. S „Mother Unholy“ se už dostaví Magnusova nejoblíbenější poloha, poklidné pohupování. Ještě, že má toho Terranu, aby ho trochu tlačil kupředu. Pokud už jste s THE FERRYMEN přišli do styku a líbilo se vám to, nové album vás nezklame. Pokračuje ve stylu minulých desek, což je asi hlavní potíž. Mnoho se nezměnilo. Občas se mihne svěží skladba („Adrenaline“, „You're The Joker“), ale povětšinou tahle nahrávka neinvazivně prosviští či spíš se prohoupe ušima, aniž by zanechala nějaké škody, ale ani výraznější paměťové stopy. Dobré to je, hrají to profíci ve svých oborech, ale to je asi tak všechno.